Vysočina - okolí Bobrůvky
Kolem Bobrůvky jsme se rozhodli jeden letní podvečer rozhlédnout, jestli něco najdeme. Něco nás sem nejistě přitáhlo. Určitě tu jsou! Aspoň malou záhnědku... A tak jsme procházeli póle skenovali každou hroudu, ale krom různých kalcitů a křemínků NIC. Napadlo mne, vyzkoušet virguli, když už jsme tady. Vzal jsem pružinu do rukou, a zvyklý ptát se, ladit a detekovat geopatogenní zóny, vodu nebo staré chodby a sklepy, naladil jsem se na významnější minerály, na něco, co by nás potěšilo. S tímto naladěním jsem procházel póle a zanedlouho cítil reakci. Pružinu jako by něco přitahovalo k zemi. Ještě jsem polohu a detekci upřesnil, přičemž si rád potvrzuji intenzitu té reakce, když chodím přes okraje reakčního místa a cítím tah, který chce pružinu otáčet k zemi. Nic naplat, reakce tu byla jasná. Vzal jsem lopatku a začal odebírat hlínu z povrchu a sledovat, co nabírám. Také mne něco nabádalo k opatrnosti, když plech lopatky zajíždí do hlíny, abych nepoškodil nějaký krystálek. Zachvíli nesmyslně upoutal pozornost mých očí malinký zahlíněný kamínek a když jsem jej promnul v prstech, začalo se ukazovat cosi fialkového. V první chvíli mne napadlo, že ametyst. Ale tady? Dívám se blíž, ale na ametyst to nevypadalo. Plivl jsem na to místo, rozetřel prsty a ejhle, nějaké drobné krystalky temně fialové barvy, co to může být?
Několik fotek z akce:
Zaparkovali jsme a "hurá do póle", jak říká kamarád...
Copak dnes najdeme? Nemohu odtrhnout pozornost od úžasných lesů, takže asi nenajdu nic :-)
Ale zkoušíme to... Zkusím i požádat moji věrnou pomocnici virguli, zda mi neukáže, kde se zaměřit.
Virgule ukázala, stačilo pár lopatek hlíny a na jedné mi něco přitáhlo pozornost!
No, jeden kamarád to pak dodatečně až 5.6.2014 vyhodnotil jako almandin, podle té podložky pod krystalem, ale ani tak to radost z nálezu nezakalilo :-)
Pak se začlo stmívat - to se projevuje tak, že máte mžitky od neustálého zírání do hnědého póle a začnou se vám míhat hroudy hlíny a kaménky dohromady. Nejlepší čas toho nechat a jít konečně do zdejšího lesa! Ta svěží vysoká energie a potenciál velké části jehličnatých lesů na Vysočině mne neskutečně přitahuje, mám chuť se tam odevzdat a s lesem nějak splynout, obejmout strom nebo si sednout, lehnout nebo nevím co, prostě vnímat a vnímat tu nenapodobitelnou příjemnost. Něco, co vás ve většině lesech kolem Brna rozhodně nenapadne.
Rozhlíželi jsme se po okraji lesa, kde navíc ještě vonělo snad ten samý den řezané dřevo, které i prozrazovaly pohozené odřezky a pařezy. Krom pilin tu ale v mechu a borůvčí nic neleželo a tak jsme to střihli mezi stromy rovně, až nás to přivedlo k nějakým chatám a rybníku, kde kuňkaly žáby. Večerní romantika. Kamarád byl jak na trní, že jej tu nějak pocitově tlačí podloží, ale chvíli jsme setrvali, navnímat jinak nádherné místo v podvečer. Z takových míst se člověku opravdu nechce. Mít tak někoho známého, komu taková chatka patří!
A po radostném nálezu už hurá do svěžího lesa!
Tady se teda musí spát! Kolegu tu něco pocitově tlačilo z podloží, já to naštěstí až tolik ještě nevnímám :-) A ta vůně lesa, to bylo něco! Dýchám vždy do zásoby - kolem Brna to bohužel nemáme.
Oblast Bobrůvky se vyznačuje ještě dosud nahodilým výskytem citrínů, záhněd a podobných výtvorů matičky Země z rodiny kalcitů, křemenů, ale my jsme tady na ně štěstí zatím neměli. O to vzácnější byl ten malý fialáček, který mi našla moje věrná virgule. Víc tu o Bobrůvce psát nebudu, zapátrejte si na netu, nebo v knihách, co tu všechno je :-)