Krápníky pod Špilberkem
Jsou vánoční svátky a nějak se mi už nechce od pěti spát. Venku je ještě tma a tak pojídám cukroví s čajem a prohrabávám se staršími fotkami. Napadlo mě, že bych se s Vámi podělil o krásné vápencové úkazy pod našim Špilberkem. Víte, že se dají nasbírat jeskynní perly přímo pod Špilberkem?
Brněnský Špilberk skýtá mnohá překvapení. Nejen hradní objekt a kasematy, ale i samotný kopec, na němž stojí. A oba si dodnes drží celou řadu tajemství, protože na řádný průzkum větší části kopce, a vlastně ani podzemí hradu dosud nevyšla řada. Brno provádělo v podstatě nepřetržitě systematický průzkum podzemí a jednotlivých bloků domů centra města přes 30 let. Přesněji - od roku 1976, kdy došlo k tragédii na Pekařské ulici. Hluboký propad do čerstvé kaverny, vzniklé havárií vodovodního řadu, a strach lidí, vyvolal tlak na město, aby probíhal průzkum a předcházení podobným tragédiím. Ten probíhal vždy přednostně v samém centru města, kde se soustředilo již od středověku nejvíce sklepních labyrintů. Jedině Pekařská ulice měla privilegium, kvůli nechvalně známé události, aby zde průzkum probíhal v rámci možností také. Pekařská ulice už totiž z oblasti horního centra, dříve sevřeného hradbami, vybíhá. Ale vraťme se ke Špilberku. K průzkumu jeho podzemí už jen tak nedojde, protože koncem roku 2013 je prakticky další systematický průzkum brněnského podzemí objednávaný a financovaný Magistrátem po 30 letech pozastaven - nedostává se financí.
Z hlediska geologie je tvořen kopec Špilberk tou nejtvrdší vyvřelinou - tzv. Brněnský Diabas (forma metabazaltu). Není ale zcela kompaktní. Místy jej protínají drobné poruchy, praskliny vyplněné jílem. Tak jako téměř nikdo dodnes neví o světélkující místnosti pod Špilberkem, která po nasvícení temně svítí podobně jako svítící chodba v Jihlavě, málo kdo z široké veřejnosti ví o již existující dlouhé štole, vedoucí téměř skrze celý kopec.
Historie štoly: Na přelomu 70. a 80. let byla v Brně velmi aktuální otázka budování tzv. rychlé tramvaje, která by přispěla ke zkvalitnění a zrychlení hromadné dopravy ve městě. K odlehčení dopravní situace mezi Mendlovým náměstím, Husovou a Pekařskou ulicí mělo přispět vybudování tunelu pod špilberským kopcem. Strmé stoupání Pekařské ulice činilo tramvajové dopravě nemalé potíže a komplikovalo i dopravní situaci osobních a nákladních automobilů. Návrh, který měl tuto situaci řešit, spočíval ve vybudování tunelu pod špilberským kopcem, který ; by spojoval spodní část Pekařské ulice s ulicí Joštovou. Podle dokumentace měla tramvaj vjíždět do tunelu v místech dnešní proluky ve spodní části ul. Pekařské, v mírném pravotočivém oblouku projet špilberský masiv a v prostoru křížení Marešovy ulice a Joštovy třídy opět vyjíždět na povrch. Celková délka navrhované trasy byla 650 metrů a rozměr tunelu dosahoval 10 metrů šířky i výšky. V první fázi realizace tohoto díla byla v roce 1978 zahájena z Pekařské ulice ražba průzkumné tzv. levé patní štoly, která měla poskytnout informace o geologických vlastnostech skalního masivu. Po provedení necelých 500 metrů plánované trasy, byl celý projekt roku 1979 zastaven. Jaké důvody k tomuto rozhodnutí vedly, není přesně jasné, ale zřejmě se priority tehdejšího plánování přesunuly do jiných oblastí a projekt rychlé tramvaje ztratil na aktuálnosti. Nyní v posledních letech se uvažovalo opět o dokončení realizace Špilberského tramvajového tunelu, protože městská hromadná doprava je v této oblasti dlouhodobě přetížena. Nákres polohy průzkumné štoly včetně předpokládaného mírného přetrasování jižního nájezdu z ulice Úvoz, namísto z Pekařské, se nyní před pár lety objevilo i v přehledu Územního plánu. V budoucnu k dokončení projektu určitě dojde, nyní však chybí finance.
Nahlédněme do této štoly a na mladé krápníkové náteky:
Pohled "od hradu" jižně směrem k východu k Pekařské.
S těmito asi 10 let starými záběry a násvity jsme si pohráli společně s podzemním kamarádem Radkem Soudkem.
K měření geotechnických vlastností sloužily celkem 4 rozrážky ve tvaru písmene T.
První se nachází asi 200 od vstupu, v těsné blízkosti je další. Zbylé dvě od sebe mají větší odstup.
U poslední nejsevernější rozrážky je z pukliny vysypaný jíl.
V jednom místě vypadly betonové výpažnice, do štoly unikl zelenošedý jíl, který se znamenitě lepí na obuv. Aby se předešlo něčemu podobnému, byly prováděny dlouhé předvrty, které měly zabránit průvalům vody, bahna a písku. V jedné části míjí štola jen o několik metrů hradní studnu. Jedna z úvah byla o tom, že by tramvaj měla v podzemí zastávku a z ní by bylo možné výtahem vyjet studnou na hrad. Takové řešení však památkáři odmítli, ale nevyloučili budoucí možné propojení s podzemím hradu. Po 20-ti letech se projekt rychlé tramvaje vrací pod názvem brněnský tramvajový diametr. S vedením tramvaje pod Špilberkem se počítá i nadále, trasa tunelu by byla ale odlišná od trasy původní. Vzhledem k tomu, že se přes všechna opatření uvolní ze stropu tu a tam kámen, vstup do podzemí, mimo oficiální příležitostné prohlídky, se nedoporučuje. Jinak je rozhodně na vlastní nebezpečí. Štola byla oblíbeným místem bezdomovců a proto lidé z okolních domů hned volají policii, když vidí, že někdo do podzemí leze.
Štola čtvercového profilu o straně 3 m se pravotočivě stáčí. Puklinové prameny v některým místech vytvářejí sintrové náteky.
Několik detailů... Tyto sintry se zde tvoří od roku 1979.
Valíš augle, co máme v našem Štatlu pod Špénó? :-)
Na pohled působí bělostné sraženiny vápence měkkce, ale na dotek velmi hrubě.
Použité železné vzpěry barví své okolí červeně.
Tím, jak voda s rozpuštěným vápencem prosakuje a mírně odtéká, vytváří se na nerovné zemi sintrové rybníčky, hráze...
Dokonce i "jeskynní perly!" Vznikají tím, jak se drobná zrnka protékající vodou otáčí a nabaluje se na ně další vápenec.
Vstup do štoly, zatlučený svého času deskami.
Průzkum a dokumentace historického, technického i přírodního podzemí patří již dlouhodobě mezi mé koníčky. Při zkoumání a procházení prostorami je zajímavé vnímat i své pocity. Každé podzemí má jiné energie. Někde se více projevují ty zemské, přírodní v závislosti především na podloží. A někde se do toho míchají psychosomatické energie, které tu zanechali lidé. Ti, kteří prostory razili a budovali, nebo ti, kteří v nich třeba za války zažili hodně strachu před nálety nebo gestapem. To se ale špilberské tramvajovky naštěstí netýká, zdejší energie jsou dost těžké jen ve smyslu zemitosti.
No nic, pomalu svítá, jdu něco posnídat :-)
Kdyby Tě zaujala problematika podzemí a zlákal ten závan tajemna, nebo i čistá zvědavost, víc věcí dávám už od roku 2002
na web našeho sdružení: www.agartha.cz - to je na dlouhé zimní večery i rána :-)
