Kalcity za Brnem
Toto naleziště opět nebudu prozrazovat, protože si jej velmi ceníme. Je to odměna za určitý čas určitého úsilí. Nadšenému začátečníkovi je pěkné ukázat nějaké menší naleziště, aby reálně viděl, že minerály se stále dají nalézat. A ty větší jej nechat objevit samotného, aby si jich více vážil. Řekl bych, že pominula vlna smutných tvrzení sběratelů, že lokality už jsou vysbírány. Jistě, ty staré ano. Ale lze stále nalézat nové žíly a nové nadějné lokality. Vždyť ze Země byla dosud vytažena snad 3% minerálů. nechápu, jak to mohou tak spočítat, ale zní to dobře! O dalších ložiscích se zatím neví a také jsou ve větších hloubkách. Také ale u samého povrchu. Pokud se někde těžilo, ať již povrchově a nebo dolováním, neznamená to, že neexistuje nějaká boční slabší větev, žíla pegmatitu, nebo jiný nosný zdroj zajímavých i vzácných minerálů. A v lomech stačí mnohdy pozorovat po deštích, kde došlo k sesuvu stěny a spadu dalších vrstev kamení. Jen se dobře dívat, co utržená stěna nebo ujetý svah odhalil, jinak je to bez práce, žádné kopání :-)
Ti, kdo ovládají virguli, mají samozřejmě šanci na zajímavé a nové objevy mnohem větší. Nezdržují se hledáním nebo kopáním naslepo, ale navede je virgule. Spolehlivě naváděla již před mnoha staletími při hledání nosných žil a podle proutků se určovalo, kde se započnou náročné práce hloubení a dolování, jak naznačují dobové, velice staré kresby autora Agricoly. Proutkařů využíval i světoznámý jeskyňář Karel Absolon, který se zasloužil o největší objevy v Moravském krasu. Jedním z jeho kvalitních proutkařů byl senzibil Norbert Havlíček. Své senzibilní schopnosti postupně vypěstoval s upřímným cílem, vypátrat navazující jeskynní systémy a podzemní dómy a prostory. Pro jeskyňáře to znamenalo zásadní pomoc, když věděli, že náročné kopání nebo čištění zasedimentovaných chodeb má určitým směrem skutečně smysl, protože pak nevynakládali tolik sil a času zbytečně směrem, který se ukáže jako slepý.
Detekci pomocí virgule - pružiny, jsem se postupně naučil i já. Bez dřívějších schopností jsem při velkém úsilí a častém tréninku v terénu postupně dokázal najít duté prostory, kaverny, sklepy, chodby, studny, vodu, geopatogenní zóny, astrální bytosti, a pak už je vlastně jedno, na co se ptáte, virgule poměrně spolehlivě reaguje bez ohledu na téma nebo umístění, samozřejmě i na detekci nerostných žil a minerálů. Odložme ale virguli a potěšme se mými záběry:
:-)
Táák, co dnes asi najdeme a nafotíme?
Trochu se tu rozhlédneme... Válí se tu kalcity.
Několikacentimetrové uskupení kalcitu!
Kalcity s příměsí manganů jsou úžasné, sladké, milé, klidné a zahřívají srdíčko.
Více barev vedle sebe, proč ne.
Rozličné útvary. Nad růžováky prostě není, jsou jedineční.
Komu by se to nelíbilo? V pracovně na stole?
Baví mě to i fotit. Je to útěcha skutečnosti, že člověk si prostě nemůže odnést (ani pobrat) všechno...
Užijte si růžováky!
A kalcitek do průhledna.
Přemístil jsem se na jiné místo a objevil ložisko medových kalcitů!
Kalcitoví ježci, dokonce!
Vyhřívají se tu na sluníčku.
Detail ježka, který dělá, jako že nic.
Tak jej tu nechám dál odpočívat :-) V batohu bych ho akorát zničil.
A tohoto obra neodnesu ani náhodou.
Tenhle kus mi připomíná zuby, čelist vepředu :-)
Ještě detail.
Všude samé krystalky! Už se mi bude o nich zdát.
Detail krystalického údolí. Doma se poměju pod lupou.
Kalcitové útesy...
A doma jsem některé zkusil nafotit líp.
A ještě líp.
Mezi těmi krystaly bych se chtěl ztratit.
Úžasná barva. Něco mezi brčálovou a medovou?
Křišťálová jinovatka na kalcitovém koberci.
Detail vlevo...
Detail vpravo...
Kdy jdeme najít další?
Je zajímavé, jak se jednotlivé koníčky prolínají. Baví mne focení, takže se občas mohu vyřádit i na makro-záběrech. Úžasná by byla i nějaká fotomontáž, třeba člověk sedící na krystalu. Jenže kdo by se s tím několik hodin dělal? :-)