minerály, naleziště, energie krajin

Tak, na Lanzarote - nejvýchodnější ostrov Kanárských ostrovů, jsem se dostal někdy v roce snad 1998 s bývalou manželkou a jejíma rodičema na společné dovolené. Lanzarote je ten nejpustější lávovitý ostrov ze všech ostatních Kanárských ostrovů. Je tak pustý, až je pěkný. A to doslova. Většinou nevidíte ani kus palmy, jen pusté lávovité hory a kopce, jako na nějaké cizí planetě. Pochopili jsme, že o Kanárských ostrovech všichni zpívají ódy snad schválně, aby tam cestovali a napálili se tou pustinou i další lidi :-) Ne, opravdu, je to děsně pustej ostrov a já, milující lesy, jsem tu zažil jakýsi opak. Pár palem mají vysázené jenom nejlepší rezidence za vysokými betonovými zdmi ohraničujícími jejich pozemek pro rekreanty u moře - asi aby nebyla vidět ta okolní monotónní láva :-) Je tu několik městeček, propojených kvalitními silnicemi skrze tu lávovou pustinu. Za ty dva týdny jsme tu se zájezdem pojezdili, co se dalo. Různá zajímavá místa se samozřejmě našla. Jedním z těch nejlepších bylo jižní jezero na samém okraji ostrova, v němž paradoxně není prý slaná voda a je takto zeleně (proměnlivě) zabarvená. A okolo, na černé pláži lávovitých kamínků se všude válí krystalky průhledných brčálově zabarvených olivínů:

Obrovská plocha, dělící jezero od moře, je poseta olivíny, stačí jen sbírat!

Takto vypadá detail; na sbírání a pohyb tu bylo ponecháno snad jenom půl hodiny :-(

Na takový nález už je potřeba větší štěstí a čas

Ale kam se ty malé nalezené olivínky za ty roky poděly?! Nezbylo, než si koupit letos tenhle olivín v Tišnově :-)

Olivínová mozaika... je na co se pod lupou dívat! A vzpomínat.

Dnes bych se tam ale vydal znova, hlavně na pořádné olivíny!