Hostákov u Třebíče
Jednou takhle nad Třebíčí jsme severovýchodně pokračovali silnicí směr Hostákov. Byl to tip od jedné staré vznešené dámy, která na Hostákov zamlada jezdívala vlakem s partnerem sbírat ametysty. Nechala by vás taková informace v klidu? My jsme lokalitu jeli s kamarádem při blízké příležitosti raději zkontrolovat. Bez nějakého očekávání jsme stoupali silnicí do oblasti lesů a když se za prvním pásmem lesa rozprostřelo na obě strany póle, kamaráda najednou táhla pozornost na levou stranu. Tam něco musí být! A jak už jsme zvyklí respektovat intuici, hned jsme bez váhání zaparkovali a vydali se na ona místa, kde byl impulz.
Mezi kukuřicí se většinou hledá dobře, zvláště když je ještě nízká. Snadno řádky procházíte a nic nezničíte. A tak jsme se rozhlíželi a jak jsme se blížili k místu, které kolegu přitáhlo ze silnice, přibývalo tu a tam miniaturních ametystových krystalků velikosti zrníčka. Zní to, jako by to tady bylo poseté ametysty, ale pravda byla taková, že jsme si všimli pouhých několika zrníček na celé ploše, procházené snad přes hodinu. A protože kolega má větší citlivost a já byl línej vzít do rukou virguli, aby mne navedla k něčemu, tak našel tento nádherný skvost:
Tady to póle kamaráda přitáhlo, něco tu musí být, přimělo jej to zastavit, abychom to tu zkontrolovali. Hurá do kukuřice...
Mezi nizce vzrostlou kukuřicí se kontroluje plochá udusaná hlína velmi snadno. Kamarád tu našel i tento skvost!
Po nálezu ještě nasosat energie v přilehlém lesíku a můžeme jet dál...
Nález nás ještě více povzbudil k úsilí, dobře to tady prohledat. Podobně čistý, jasný a veliký ametyst jsme ale už ten den nenašli. Snad ještě někdy příště :-)