Krkonoše: návštěva Albeřic a okolí
V oblasti Albeřic ve východní části Krkonoš běžně mapy prozrazují několik lomů a také jeskyní. Využil jsem příležitosti pobytu několik kilometrů vedle, přes hodinu stoupal na vysoký hřeben nad Malou Úpou a během dvou hodin pěšky klesal k Horním Albeřicím, drobnější vleklé horské vesničce. Ne že by se tam nedalo přijet rovnou až na místo, ale nebylo čím nebo s kým.
Klesali jsme severní cestou dolů a dolů do Horních Albeřic, horské prázdné kvetoucí louky vystřídaly dřevěné boudy a chaloupky. Lom nebyl na obzoru stále žádný. Asvaltka dále klesala až do stromy zarostlého místa, kde jsme míjeli kamennou kruhovou věž - původní vápenku, kde se z vápence dřív vypalovalo vápno. Vápenec se těžil v úzkém lomu hned za vápenkou. Vede tam nenápadná cestička, na které postupně narůstal chlad. To bylo v letním počasí velmi příjemné. Cestička vedla na záčátek lomu s informační cedulí a plánkem jeskyně, která již byla v zadní části vidět. Uvádí se zde stálá teplota okolo 7st. Celsia po celé ploše lomu a bylo nutno tomu dát za pravdu. Lom byl dávno zarostlý a tak jsem se prodíral mezi kopřivami. Velice pomalu, protože kameny na dně lomu byly velice kluzké neustálou vlhkostí a nánosy prachu a hlíny. Bylo třeba vážit každý krok, aby nedošlo k nepříjemnému vymknutí nebo něčemu ještě horšímu. Také jsem sledoval, jaké se kde povalují kameny mezi kopřivami a všemožnou bujarou vegetací, typickou pro listnaté lesy. Vše ale neslo vrstvu mechu nebo jiného porostu a téměř nebylo nikde vidět holého kamene. Postupně jsem se prodíral zvláštním vlhkem, chladem a tichem sevřeného lomu mezi vysokými skalními stěnami až k širokému temnému otvoru jeskyně. Lákalo mne obojí, jak jeskyně, tak lom samotný s nadějí na nějaké vzorky, které ještě nemám. Ty jsou však zarostlé a tak se cílem stala jeskyně. Začal jsem neustále pčíkat a teklo mi vyloženě z nosu, což dost obtěžovalo v takovém rozsahu. V sevřeném lomu mne silně dráždily nějaké alergeny, které se předtím cestou ani v lesích nevyskytovaly. Rychle jsem nafotil otvor do jeskynní prostory, s pomocí silného světla prozářil kamenný sál až dozadu, kde byla vidět skalní stěna. V levé horní části bylo vidět malý pokračující prostor, který by mne lákal, ale na dně sálu byla trochu voda - neměl jsem na to boty. Navíc mne hnaly nesmlouvavě z lomu ty alergeny, a tak jsem v kompromisech mezi rychlostí a opatrností rychle ten zvláštní sevřený prostor lomu opustil a na protější louce se chvíli ještě vypčíkával a vysmrkával.
Pár záběrů:
Klesáme horskými loukami k Horním Albeřicím
Kamenná věž vápenky a za ní lom
V Bischofově lomu je informační tabule i s plánkem (řezem) jeskyně, dlouhé přibližně 100 m.
V celém lomu působí zvláštní neklidné energie, určité napětí.
Vzadu už je vidět temný otvor jeskyně.
Přes kopřivy a kluzské kameny jsem se opatrně dostal až dozadu k otvoru jeskyně
Světlo vysoce výkonné svítilny zalilo jeskynní sál, na dně byla trochu voda.
Vzadu vlevo je i podle mapky pokračování s propástkami do zatopených prostor jeskyně.
Již před více lety zde probíhal náročný průzkum, kdy se první potapěči málem ztratili v zakalené vodě a nemohli najít užší otvor k proplavání ven přesto, že měli vodící lano. Jindy se tu jeskyňáři spouštěli doslova na výdech úzkými komíny. Průzkumy zde probíhaly po mnoha etapách a závisle s tehdejším vývojem a technickými možnostmi - především potápění. Dnes je uváděn hlouběji do jeskyně zákaz. Naštěstí se tam ani člověk ze vstupního sálu "jen tak" snadno nedostane, protože pokračování je ve vyšší úrovni stěny. Na internetu lze najít i záběry, kdy bývá vstupní sál výškově zpola zaplaven. To je asi v období jarního tání a podobně.
Pohled západně, od jeskyně k začátku lomu
Marně jsem se rozhlížel po zajímavějším vzorku
Vyskytuje se zde nejen vápenec
Mapa ukazovala celkem jeskyně tři a lomy dva, tak jsme se vydali Albeřicemi ještě níže, přičemž jsem konečně přestával pčíkat a smrkat. Mapa radila odbočit po červené cestě a zachvíli jsme se přiblížili k dalšímu lomu. Ten již nebyl tak sevřený ani zarostlý kopřivami a pýrem, a tak jsem obhlížel skalní stěny. Bylo vidět, že uplynulo od zdejší těžby kamene mnoho let. Náletová vegetace se usadila, kde mohla, a na vápencových stěnách nebylo vidět nikde nic zajímavého. Na jednom místě jsme našli roztlučené obdelníkové krystaly mléčného vápence, ale nic víc. Šli jsme tedy ještě kousek po cestě dál, zda nás přivede k dalšímu lomu s jeskyní, protože v tomto lomu žádná jeskyně vidět nebyla. Nejspíše se nachází nad lomem, mapa ji uvádí jako Krakonošovu jeskyni, ale tak důkladně jsme v tom horku nehledali - na první pohled vidět žádný otvor nikde nebyl.
Další z lomů, ale jeskyně uváděná v mapách, zde není.
Břízky zde vytváří úžasně klidné energie, už si jen lehnout :-) a třeba rozjímat.
Rozhlížíme se po hromádkách nalámaného kamení které už zarůstá vegetací
Na tomto placáku někdo ponechal hromádku rozbitých krystalů vápence.
Při zarostlém stavu lomu mi ani není jasné, kde se tu vůbec krystaly vzaly.
Jeden obdelníkový krystal na památku
Cesta nás přivedla vzápětí k dalšímu vpodstatě sousedícímu lůmku, kde mapa prozrazovala Celní jeskyni. Cesta se totiž nacházela téměř na přechodu hranic s Polskem a dříve toto místo fungovalo jako celnice. Vstoupili jsme do pár desítek metrů široké prostory, částečně sevřené skalními stěnami. Byl zde nízký travnatý porost a opět vegetace zahladila jemnější stopy těžby kamene, nebylo kde se po ležících hromadách kamení nebo stěnách ani dívat. V levé části lomu má Albeřická skupina jeskyňářů svoji boudu a v zadní protější části lomu jsem si povšiml poklopu - jeskyňářské uzávěry, kde otvor pro ruku s klíčem je ještě na železném deklu přešroubován plotnou s imbusy. O této - Celní jeskyni se uvádí i na blízké informační tabuli, že sahá přibližně 100 m daleko a 40 m hluboko. Takže dovnitř se dnes nepodívám! Ale to mi bylo skoro jedno, hlavně že se mi ulevilo od alergického záchvatu! Stejně jsem s sebou neměl holinky, ani overal :-)
Celní lom, vlevo speleo-bouda Albeřické skupiny jeskyňářů
Vzadu - uzávěra do Celní jeskyně
Různé pěkné kamínky ještě po širším okolí Malé Úpy.
Některé opravdu pěkné, ale batoh s pitím a všema krámama už tak vážil několik kilo, takže probíhal pouze fotosběr :-)
Krasavci... všechny zůstaly na svém místě.
Výhled ze strmého západního svahu Kraví hory ke Sněžce
Ten by se mi líbil vedle postele! :-)
Pojďte společně někam vnímat ticho jeskyně, nebo na hory, do starých lomů...